Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sjíždění řeky Sázavy na kanoích

1. 6. 2009
1. června, na den dětí, se konal výlet pro druhý stupeň - kanoe. Že pojede šestá třída, se dohodlo až na poslední chvíli. Celá trasa dala dohromady 14 km. Vyjelo se z Čerčan a po řece Sázavě jsme pluli až do Týnce nad Sázavou.

Jeli s námi celkem tři učitelé, dva instruktoři a jeden tatínek pan Dynybyl.

 V Čerčanech nás zdrželo čekání na lodě a vyzkoušení si pádlování.
Jako první překážka se před námi vynořil splav. Nebyl nijak moc veliký, ale stačil na to, aby se těm, kteří ještě v kánoi neseděli, rozklepala kolena. Nakonec nás stejně instruktoři „ převedli“ a tak všechno nervování a strachy přišly nazmar.
Před námi se objevilo pět kilometrů vcelku poklidné vody. Obešlo se to tedy bez nehod. Jen pan učitel Fousek to měl těžké s Michalou, které se nechtělo pádlovat a paní učitelka Gregorová z toho stejného důvodu. Její spolujezdec se jmenoval Lukáš.

Druhý splav se obešel bez nehody. Někdo by mohl říct, že jsme se prakticky na vodě nudili. Ale o zábavu se postaraly hádky háčků a kormidelníků, vzájemné cákání vodou a cílené bouračky dvou kanoí.

Bohužel třetí splav se některým stal osudným. Marek Tesařík a Tomáš Fork to nevybrali a tak skončili ve vodě. Mimo této katastrofy se každému do lodě dostaly litry vody, takže jsme mohli využít suché oblečení. Bylo ale zbytečné se převlékat, protože na nás čekaly ještě dva splavy.
Po přestávce na oběd a ujetí ještě pár kilometrů, jsme znovu zastavili, abychom se šli podívat na zříceninu jménem Zbořený Kostelec. Po zdolání nekonečného kopce jsme mohli vyrazit zase dolů. Nejdříve jsme se ale stihli pokochat pěkným výhledem po okolí. Cesta dolů se zdála ještě záludnější. Někteří z nás totiž měli jen sandály nebo pantofle. Divím se, že se to obešlo bez zranění.
Před vyplutím stihl ještě Jirka Fenigbauer hodit do vody Filipa Lukeše. Po slovech: „stejně jsem už mokrý,“ tam zkočil znovu. Pan učitel Fousek z něj málem vyletěl z kůže.
Kromě zábavy a radosti jsme museli snášet trampoty typu kamery pana Dynybyla a honění učitelů. Nejenže nás celou cestu natáčeli, navíc ke všemu měl pan učitel Fousek fotoaparát, který využil.
Do konce nás celkem čekaly ještě dva jezy. Jeden z nich se podařilo přejet bez nehody. Druhý bohužel ztratil svou funkčnost a tak jsme museli lodě převést. Pár lidí se ale při následném nalézání do lodě vykoupalo. Nikomu to už nevadilo, protože oblečení, které měli na sobě bylo už stejně mokré.
Poslední a konečná zastávka se konala v Týnci. Vytřeli se lodě, převlékli jsme se z mokrého oblečení a dostali rozchod po městě. Vlak totiž jel až o půl páté.
Všichni jsme si tento výlet opravdu užili. Jen devátě třídě je líto, že už si to se základní školou nezopakují. Ale ostatní příští rok zřejmě pojedou znovu. Díky zkušenostem z tohoto výletu se jim zajisté pojede lépe.

Martina Píchová

 

Náhledy fotografií ze složky Sjíždění Sázavy