Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co zavinilo razítko

15. 11. 2011

V projektu Ladova krajina se chceme seznámit se zajímavými osudy lidí z našeho okolí. Pokusila jsem se převyprávět  opravdový příběh:Co zavinilo razítko.

 

Vybráno z vysílání ČRo Rádio Česko Příběhy 20 století a z materiélů rodiny Macháčkových.

 

 

PAVEL MACHÁČEK

 

   Pavel Macháček se narodil 15. srpna 1921 v Praze. Jeho matka zemřela, když mu bylo 9 let. Jeho  otec zemřel v roce 1953. Své dětství strávil s otcem v Ondřejově.

    Když se vyučil, odešel za svou setrou do Prahy, kde se snažil najít práci jako učitel, ale práci nenašel. Vrátil se zpátky do Ondřejova k otci, kde získal práci jako neplacený učitelský praktikant. Na přelomu let 1941 a 1942 získal práci jako dělník v poštovním úřadu.

   Za války urýval svého židovského spolužáka Jiřího Synka, kterému poskytl své protektorátní doklady.

   Roku 1943 byl zatčen gestapem za údajnou krádež úředního razítka.  Ve skutečnosti razítko zcizil pod jeho doklady na úřadovně gestapa jeho přítel Jiří Synek, dnes slavný básník známý pod pseudonymem František Listopad. Chtěl razítkem pomáhat domácímu protinacistickému odboji, zradil však svého přítele Pavla Macháčka, který mu poskytoval úkryt.

   Roku 1944 dostalo Macháčka Františkovo zcizení razítka do koncentračního tábora v Terezíně. Později byl přemístěn do Flossenbürgu. Jeho přátelé, které nalezl v táborech, umírali na tyfus, hlady, mnoho z nich bylo přímo před jeho zraky umláceno. Stal se svědkem hromadných vražd. On však přežil doslova zázrakem. I jeho mučili a jizvy nejen na těle, ale i na duši mu zůstaly a nesl si je životem až do konce svých dnů. Koncentrák ho navždy změnil.

    V dubnu roku 1945 byl zařazen jako vězeň schopný chůze do tzv. pochodu smrti, po třech dnech chůze byl na pokraji sil. Průvod vězňů ušel asi sto kilometrů. Pavel Macháček byl osvobozen americkou armádou zhruba po stokilometrovém pochodu napůl cesty z Flossenbürgu do Dachau. S postupujícími americkými jednotkami dorazil do Plzně. Bylo 5. května 1945. Tolik se těšil domů, na otce, bratra a sestru, ale hlavně na svoji dívku Boženu, se kterou se neměl čas ani rozloučit. A proto i přes varování Američanů, že cesta přes demarkační čáru je nebezpečná, vzal kolo a za dva dny dojel do Prahy. Míjel poslední vesnici před Ruzyní, když se ozval šustivý zvuk a ohlušující rána. Spadl z kola a skutálel se do pangejtu. V uších mu hvízdalo. Němci měli cestu zastřílenou minomety. Po nějaké chvíli vykoukl z příkopu, zdálo se mu, že cesta je volná. Nasedl na kolo a rozjel se. Po padesáti metrech se znova válel u cesty a držel se za uši. Tentokrát mu málem z dělové rány praskl bubínek. Po delším čekání se rozhodl. Němci přeci nemůžou na takovou vzdálenost trefit jednoho cyklistu v pohybu, to by museli být ostrostřelci. Vyskočil ze země, popadl kolo a uháněl do Prahy. Netrefili ho. Schvácený dorazil k sestře do pražského bytu. A začalo slavení.  O to větší, že Boženka, jeho dívka, na něj počkala. Po válce se vzali a dnes by oslavili diamantovou svatbu.

   Pavel Macháček zemřel 25. října 2008. 

Šárka Moravcová